Ekvádorský folklór obsahuje velké množství legend a příběhů, které jsou součástí ústní tradice země, jež se udržely v paměti různých generací a tvoří součást kulturní identity obyvatel.

Pokud chcete znát některé z nejznámějších příběhů z různých regionů země, zde je výběr některých z nejznámějších příběhů. 19 krátkých ekvádorských legend .

1. Legenda o Cantuña

V historickém centru města Quito Co se týče původu této baziliky, tento příběh z koloniálních dob je populární a šíří se z generace na generaci v několika verzích.

Tato legenda nám poskytuje nejen vysvětlení o stavbě kostela, ale také důležité poučení o dodržování slibů.

V dobách španělské kolonizace se Francisco Cantuña, muž, který se pustil do složitého úkolu postavit kostel San Francisco v historickém centru Quita za šest měsíců, podle lidové pověsti vydal na cestu.

Čas plynul a přišel den před výsledkem, ale stavba nebyla dokončena. Cantuña se rozhodl uzavřít smlouvu s ďáblem, aby ji urychleně dokončil. Výměnou za to mu měl dát svou duši.

Ďábel s návrhem souhlasil a pracoval bez přestávky. V poslední chvíli Cantuña litoval, že zaprodal svou duši, a před dokončením díla ukryl poslední kámen, který měl být použit k dokončení kostela.

Nakonec, když si ďábel myslel, že dílo dokončil, Cantuña mu ukázal, že tomu tak není, a ukázal mu kámen. Tímto způsobem Cantuña zachránil jeho duši před peklem.

2. Zahalená dáma

Tato legenda guayaquileña Hlavní postavou tohoto příběhu z konce 17. století je tajemná žena, jejíž tvář je zakryta černým závojem a která se zjevuje s úmyslem vyděsit opilé muže a přivést je do mdlob.

Ačkoli není známo, jak tento příběh vznikl, pravděpodobně má zastrašit lidi, kteří sešli z cesty.

Podle starého příběhu se v ulicích Guayaquilu v noci zjevovala tajemná bytost známá jako Dama Tapada (Zahalená paní).

Přízrak se zjevoval opilým mužům, kteří se procházeli tichými ulicemi, a mnohé z nich pohled na něj vyděsil k smrti, jiné zase odporný zápach, který vydával.

Legenda praví, že Dama Tapada dodnes chodí ulicemi Guayaquilu a terorizuje "tunantes".

3. Legenda o Posorji

Na adrese Posorja (Guayaquil) se vypráví zajímavý příběh, který vysvětluje původ názvu tohoto místa, jenž vznikl díky příjezdu princezny stejného jména, která městu předpověděla budoucnost.

Vypráví se, že kdysi dávno se v dnešní farnosti Posorja z ničeho nic mezi vodami objevila princezna s jasnovideckým nadáním. Dívka měla zlatý přívěsek ve tvaru šneka.

Brzy dívku vesničané přijali, a když dospěla, předpověděla, že přijdou muži, kteří naruší klid tohoto místa a ukončí říši Inků.

Poté žena řekla, že je to její poslední předurčení, vstoupila do moře a velká vlna ji nechala zmizet.

4. Přízračný kanoista

V ústní tradici Guayaquil příběhy, jako je tento, který může pocházet z doby kolonizace a byl poprvé zaznamenán v 19. století, zůstávají.

Hororová legenda s ženským přízrakem, který si věčně odpykává trest, je v jádru varovným příběhem o následcích cizoložství.

Podle starého příběhu se v noci po řekách Guayaquilu plaví duch ženy, prý duch Isabely, která po smrti zůstala bloudit, aby splnila trest, který jí uložil Bůh.

Legenda vypráví, že Alžběta měla složitý život a v kánoi porodila dítě, nemanželského syna. Při osudové nehodě přišlo dítě o život a ona se rozhodla ukrýt ho v moři, aby se o něm nikdo nedozvěděl. Když zemřela, Bůh ji odsoudil a odsoudil ji k věčnému hledání syna. Kdo ji viděl, vnímá kánoi, sotva osvětlenou.

Žena vydává děsivý zvuk a stále opakuje: "Tady jsem ho nechala, tady jsem ho zabila, tady ho musím najít."

5. Legenda o otci Almeidovi

Na adrese Quito známý je populární příběh neznámého původu, jehož hlavním hrdinou je velmi zvláštní farář, otec Almeida. Morální ponaučení této legendy není žádné jiné než varovat ty, kteří se oddávají špatnému životu a excesům.

Věta "Hasta cuándo, Padre Almeida?" (Do kdy, otče Almeido?) je dobře známá a skrývá se za ní toto vyprávění.

Legenda praví, že kdysi dávno žila jedna církevní postava proslulá svými tajnými radovánkami.

Mladý kněz, známý jako Padre Almeida, využíval každé nepozornosti, aby v noci opustil klášter v San Diegu, aniž by ho kdokoli spatřil. Utíkal přes kostelní věž a sklouzl po zdi na ulici.

Jednoho dne, když se chystal odejít na noční vycházku, uslyšel, jak se ho někdo ptá: "Jak dlouho, otče Almeido?"

Kněz si myslel, že je to výplod jeho fantazie, a odpověděl: "Na shledanou, pane." Muž si neuvědomil, že je to obraz Krista na vrcholu věže, a odešel.

O několik hodin později se Almeida vypotácel z jídelny. Na ulici uviděl muže, kteří nesli rakev. Zanedlouho rakev spadla na zem a k jeho překvapení uviděl, že uvnitř je on sám.

Vypráví se, že od té chvíle se kněz rozhodl zanechat hýření a slíbil žít poctivě. Pochopil, že je to znamení od Boha, a už nikdy z kláštera neutekl.

6. Riviel

V ekvádorském folklóru najdeme legendy o hrůze, jako je tato, která je rozšířena po celém regionu. Smaragdy .

Tento příběh neznámého původu vypráví o říčním přízraku, který ve tmě děsí námořníky.

Podle této legendy se v ekvádorských řekách v noci potuluje strašidlo a děsí ty, kteří ho překvapí.

Riwél, jak se tomuto duchovi říká, pluje na lodi ve tvaru rakve, kterou pohybuje pomocí vesla, jež vypadá jako kříž. Tento aspekt osvětluje jeho plavbu matným a zlověstným světlem.

Vypráví se, že riviel vyděsí námořníky a způsobí, že spadnou do vody a ohrozí je na životě.

Z tohoto důvodu s sebou noční námořníci často nosí háčky a pasti na jejich chytání.

Guayas a Quil

Tato legenda, pocházející z doby dobytí, vysvětluje, jak vznikl název dnešního města. Guayaquil Jedná se o spojení jmen dvou významných caciquů, Guayas a Quil, kteří bojovali za setrvání svého lidu v místě před příchodem Španělů.

Existuje několik verzí této legendy a tato je jednou z nich:

Vypráví se, že v době španělského dobývání přišel do pobřežní oblasti conquistador Sebastián de Benalcázar s úmyslem usadit se zde.

Tam se objevitel setkal s caciquem Guayasem a jeho ženou Quil, kteří se nechtěli vzdát, ale po chvíli Španělé dvojici zajali.

Guayas se rozhodl nabídnout jim bohatství výměnou za jejich svobodu. Španělé souhlasili a vydali se na místo, které je dnes známé jako Cerro de Santa Ana. Jakmile tam Guayas dorazil, požádal o dýku, aby mohl zvednout desku, která zakrývala poklad. Místo toho probodl srdce své ženy a pak i své vlastní. Tímto způsobem měl získat dva poklady: řeku vytvořenou Guayasovou prolitou krví asrdce dobrosrdečného Quila.

Podle legendy založil město conquistador Francisco de Orellana, který byl guvernérem Guayaquilu, na památku Guayase a jeho ženy Quil v den svátku apoštola Santiaga Velikého.

8. Poklad z Llanganatisu

Národní park Llanganateses je známý díky rozšířené legendě, jejíž původ sahá až do koloniálních dob.

Příběh se točí kolem záhadného pokladu ukrytého ve Pohoří Llanganatis což vedlo k různým názorům na možné prokletí.

Podle legendy založil Francisco Pizarro v roce 1522 město San Miguel de Piura a později rozšířil své dobyvačné tažení a zajal inku Atahualpu v Cajamarce.

Atahualpa navrhl Španělům, že za propuštění naplní místnost zlatem. Francisco Pizarro, poháněný chamtivostí, dohodu přijal. Zanedlouho byl Atahualpa odsouzen k smrti, protože mu Pizarro nevěřil.

Vypráví se, že incký generál Rumiñahui nesl 750 tun zlata, aby vykoupil Atahualpu, ale cestou se dozvěděl o jeho smrti. Rumiñahui se pak vydal po svých stopách a poklad ukryl v jezeře v pohoří Llanganatis. Nikdy neřekl přesnou polohu zlata, proto se po něm pátrá už více než 500 let a nikomu se ho nepodařilo najít, včetněstálo mnoho životů.

Poklad je prý jakousi kletbou.

9. Kužel svatého Augustina

V ústní tradici Quito Tato známá legenda koloniálního původu má jako hlavní téma milostný příběh, který končí neštěstím.

Podle legendy žila kolem roku 1650 krásná dívka jménem Magdalena, dcera Španěla Lorenza a Quiteñy jménem María de Peñaflor y Velasco.

Brzy se mladá dívka zamilovala do Pedra, syna majordoma, kterého najal její otec. Magdalenini rodiče se s tímto milostným příběhem odmítli smířit, a tak se rozhodli Pedra i jeho otce propustit.

Nějakou dobu se mladí lidé stýkali tajně, Petr se převlékal za kukurucha a chodil do kostela za svou milou, aniž by vzbudil podezření Lorenza a Marie.

O několik měsíců později se Pedro přihlásil na výpravu, která mu měla vydělat spoustu peněz, aby si získal respekt dívčiných rodičů.

Čas plynul, a když se Petr vrátil, zasnoubili Marie a Vavřinec svou dceru s chlapcem jménem Matouš z Leonu.

Nastala noc před svatbou a tradice říkala, že nevěsty mají dávat milodary žebrákům, kteří přišli do jejich domu. Magdalena dostala od Petra dopis, ve kterém ji žádal, aby se s ním znovu setkala. Dívka rázně odmítla a oznámila mu své svatební plány.

Zanedlouho přišel do davu žebrák v kapuci, aby požádal o almužnu. Když ho mladá žena přijala, žebrák vytáhl dýku a mladou ženu zranil.

Legenda praví, že před kostelem San Agustín kužel spadl a odhalil Pedrovu tvář. O několik dní později se obyvatelstvo chlapci pomstilo.

10. Kohout v katedrále

Ve věži katedrály v Quito Postava kohouta, která přetrvala věky, se stala námětem pohádek, jako je tato, neznámého původu, jejímž hlavním cílem je poučit o důsledcích neuspořádaného života.

Vypráví se, že před mnoha lety žil v Quitu bohatý muž jménem Don Ramón de Ayala.

Tento muž rád trávil příjemné chvíle se svými přáteli zpěvem a říkalo se, že Ramón byl zamilovaný do mladé hospodské Mariany.

Večer chodíval opilý po náměstí, postavil se před katedrálního kohouta a říkal: "Pro mě nejsou žádní kohouti, ani katedrální kohout!

Najednou se na něj kohout vrhl a řekl: "Slib mi, že už nikdy nebudeš pít alkohol." Muž, velmi vyděšený, jeho návrh přijal a ujistil ho, že už pít nebude. Kohout také řekl: "Už mě neurážej!

Po tom, co se stalo, se železný kohout vrátil na věž. Legenda praví, že od toho dne se Ramón Ayala stal ohleduplnějším člověkem a už nikdy nepil alkohol a nikoho neurážel.

11. Příšera z laguny Papallacta

V blízkosti farnosti Papallacta Nachází se zde stejnojmenná laguna, která vznikla asi před 300 lety na svazích sopky Antisana, místo opředené tajemstvím, které dalo vzniknout příběhům, jako je tento, v němž jsou součástí místa mytologické bytosti.

Podle legendy se kdysi dávno do vod laguny Papallacta ponořila mořská příšera, která jako první překvapila novomanžele.

Vyděšení vesničané se brzy rozhodli, že do vody půjde šaman, aby zjistil, o co jde.

Šaman se ponořil do vody a trvalo mu několik dní, než netvora, sedmihlavého hada, porazil. Jednoho dne se mu to konečně podařilo a vynořil se z vody. Šaman usekl pět hlav, z nichž dvě umístil do sopky Antisana. Pátá zakrývá velkou puklinu a brání vysychání laguny.

Podle tradice zůstávají obě zbývající hlavy naživu a čekají na vhodný okamžik, kdy se objeví.

12. Poklad piráta Lewise

Na Galapágách se z generace na generaci předávají příběhy o pirátech a pokladech. San Cristobal V tomto příběhu neznámého původu je hlavní postavou kozař a jeho tajemný poklad ukrytý na ostrově Floreana.

Stará legenda ze San Cristóbalu (Galapágy) vypráví, že kdysi dávno zde žil pirát Lewis.

Nikdo nevěděl, odkud přišel, vědělo se jen, že na několik dní opouští místo a vrací se obtěžkán stříbrem.

Jednoho dne navázal přátelství s jistým Manuelem Cobosem, a když cítil, že se jeho život chýlí ke konci, rozhodl se ukázat svému příteli, kde se nachází jeho poklad.

Lewis a Manuel se pak vydali na moře na malém rybářském člunu. Brzy se Lewis začal chovat znepokojivě, neustále skákal a křičel, a tak Manuel rozhodl, že se vrátí do San Cristóbalu.

Když tam Lewis dorazil, řekl svému příteli, že se tak musí chovat, aby ho neokradli námořníci, kteří chtějí ukrást jeho poklad.

Po nějaké době Lewis zemřel a své tajemství si vzal do hrobu. Někteří lidé dodnes pátrají po Lewisově pokladu, který se údajně nachází na ostrově Floreana.

13. Dívka z Pumapunga

Park Pumapungo K místu, které je rozsáhlým inckým archeologickým nalezištěm, se vážou některé legendy o nemožné lásce, jako jsou tyto, které tomuto místu propůjčují kouzlo a tajemství.

Podle ústní tradice žila kdysi dávno v Pumapungo (Cuenca) mladá dívka jménem Nina, která patřila ke skupině panen Slunce, žen vzdělaných v různých uměních, které bavily císaře.

Nina se zamilovala do chrámového kněze a začala se s ním tajně scházet v zahradách. Císař na to brzy přišel a rozhodl se kněze bez dívčina vědomí zabít.

Legenda praví, že když Nina viděla, že její milý nedorazil, zemřela žalem a dodnes je prý mezi ruinami místa slyšet její pláč.

14. Smutná princezna ze Santa Any

Existují vyprávění, která se snaží vysvětlit vznik některých měst. Tento andský příběh vznikl zejména proto, aby odhalil původ názvu Cerro de Santa Ana, místa, kde se začalo nacházet město Santa Ana. Guayaquil .

Tato legenda neznámého původu přináší důležité poučení o chamtivosti.

Podle legendy žil kdysi dávno v místech, kde dnes stojí Guayaquil a Cerro de Santa Ana, bohatý incký král, který měl krásnou dceru, jež jednoho dne náhle onemocněla.

Král hledal pomoc u čarodějů a léčitelů, ale nikdo ji nedokázal vyléčit. Když už se zdálo, že je to beznadějné, objevil se muž, který tvrdil, že má pro dívku lék.

Čaroděj řekl králi: "Chceš-li zachránit život své dcery, musíš se vzdát veškerého svého bohatství." Král odmítl a poslal své stráže, aby čaroděje zabily.

Po čarodějově smrti padla na království kletba a po léta v něm panovala temnota.

Od té doby měla princezna každých 100 let možnost vrátit do svého království světlo, ale nikdy se jí to nepodařilo.

O několik století později se na kopci setkal s dívkou, která mu dala na výběr: buď si vezme město plné zlata, nebo si ji zvolí za svou věrnou ženu.

Dobyvatel se rozhodl ponechat si zlaté město. Princezna, velmi rozzlobená, ho proklela. Mladík se vyděšeně modlil k Panně Marii, aby ho ochránila.

Legenda praví, že z tohoto důvodu bylo pojmenováno Cerro de Santa Ana, na kterém bylo založeno město Guayaquil.

15. Umiña

V ekvádorském folklóru je v kultuře Manteña velmi oblíbená mytologická postava Umiña, bohyně zdraví, která byla v předkolumbovských dobách uctívána ve svatyni nacházející se v místech dnešního města Manteña. Deka Tato legenda vysvětluje osud mladé ženy, která byla vyznamenána v podobě smaragdu.

Vypráví se, že kdysi dávno žila princezna jménem Umiña, dcera káči Tohalliho.

Mladá dívka byla obdivována pro svou krásu, ale to se jí stalo osudným: Umiña byla zabita a pohřbena se svými rodiči.

Legenda praví, že před pohřbem bylo z ní vyjmuto srdce a proměněno v krásný smaragd, kterému se lidé začali klanět.

16. Guagua Auca

V mytologie Ekvádoru Ačkoli původ tohoto příběhu není znám, mýtus o Guagua Auca, dítěti, které se proměnilo v démona, možná vznikl s cílem zastrašit ty, kteří nemají příkladné návyky.

Stejně tak postava Guagua Auca představuje falešnou víru, která byla rozšířená v minulosti a podle níž skutečnost, že člověk není pokřtěný, souvisí s tím, že má blízko k ďáblu.

Vypráví se, že kdysi dávno se objevilo strašidlo, které ohrožovalo klid těch, kteří se v určitých ranních hodinách procházeli po ulicích, zejména opilců.

Podle legendy jde o dítě, které nebylo pokřtěno a proměnilo se v démona. Stvoření se živí strachem druhých a říká se, že ti, kteří hledají jeho postavu, když slyší jeho pláč, mají velkou smůlu. Nejlepší je z místa utéct, pokud uslyšíte kňučení.

17. Putovní rakev

Ve folklóru guayaquileño V koloniálních dobách se setkáváme s podobnými legendami o hrůze, jako je tato. Tyto příběhy z koloniální éry se vyznačují tím, že jejich hrdiny jsou přízraky nebo bytosti, které terorizují obyvatelstvo. V tomto případě vyprávění poučuje o následcích zamilování se do protivníka.

Legenda praví, že po vodách řeky Guayas se za temných nocí proplouvá rakev s otevřeným víkem.

Rakev je osvětlena svíčkou, která napovídá, že se v ní nacházejí dvě těla. Vypráví se, že jde o tělo dámy, dcery cacique, která se tajně zamilovala do Španěla a tajně se za něj provdala.

Její otec, když se to dozvěděl, svou dceru proklel do té míry, že dívka zemřela při porodu. Od té doby byla rakev s tělem mladé ženy a jejího dítěte viděna v řece Guayas, což děsilo svědky.

18. Krásná Aurora

V ekvádorském hlavním městě se z koloniálních dob traduje starý příběh, který se šíří z generace na generaci: legenda o Bella Aurora. Bývaly doby, kdy byl dům č. 1028 na Calle Chile zahalen tajemstvím; dnes už z tohoto legendárního místa nejsou žádné pozůstatky, ale příběh se šíří dál.

Podle legendy žila kdysi dávno ve městě Quito mladá dívka jménem Aurora se svými bohatými rodiči.

Jednoho dne se rodina vydala na náměstí Plaza de la Independencia, kde se občas konaly býčí zápasy.

Když událost začala, k mladé Auroře se přiblížil velký silný býk a upřeně se na ni zadíval. Vyděšená dívka na místě omdlela. Rodiče ji okamžitě odvedli do svého domu číslo 1208.

O chvíli později býk opustil býčí arénu a zamířil k rodinnému domu, kde vyrazil dveře a vlezl do pokoje mladé Aurory, kde ji nemilosrdně napadl.

Legenda praví, že dívčini rodiče opustili město a důvod, proč býk krásnou Auroru napadl, nebyl nikdy znám.

19. Legenda o studentském plášti

Na adrese Quito Ve studentském světě se stále traduje stará legenda, příběh, který dává ponaučení o následcích posmívání se zlu druhých.

Vypráví se, že kdysi dávno se skupina studentů připravovala na poslední zkoušky. Jan byl jedním z nich.

Chlapec se několik dní strachoval o stav svých starých bot, protože neměl peníze na jejich výměnu a nechtěl takhle skládat zkoušky.

Jednoho dne mu přátelé navrhli, aby svůj plášť prodal nebo pronajal a vydělal si tak nějaké peníze, ale to se mu zdálo neproveditelné.

Jeho společníci mu tedy nabídli pár mincí, ale za to musel jít o půlnoci na hřbitov a zatlouct hřebík do hrobu jedné ženy.

Chlapec se vydal na hřbitov, ale nevěděl, že hrob paní je hrobem mladé ženy, která zemřela kvůli jeho lásce. Když zatloukal hřebík, Juan prosil o odpuštění za to, co se stalo. Když chtěl místo opustit, uvědomil si, že se nemůže pohnout.

Druhý den ráno se jeho společníci vydali na místo, velmi znepokojeni Juanem, který se nevrátil. Našli ho tam mrtvého. Jeden z nich si uvědomil, že mladík omylem strčil do hrobu svůj plášť. Juan byl k smrti vyděšený.

Od té chvíle se jeho přátelé, kteří měli velké výčitky svědomí, naučili, že by neměli zneužívat situace jiných lidí.

Bibliografické odkazy

• Conde, M. (2022). Třináct ekvádorských legend a duch: Trece Leyendas Ecuadoreanianas Y Un Fantasma (Třináct ekvádorských legend a duch) Abracadabra Editores.
• Když přijdu, tak prostě přijdu (2018) Quito, Ekvádor: Ediciones Universitarias Universidad Politécnica Salesiana.
• Různí autoři (2017) Ekvádorské legendy Barcelona, Španělsko: Ariel.